Citace v nálezu I. ÚS 3456/15
„Výrok o povinnosti k náhradě újmy z adhezního řízení je totiž v plném rozsahu závazný pouze pro stěžovatele jako pojištěného škůdce, a nikoliv již pro pojistitele, který nemá v adhezním řízení zákonem zakotveno žádné procesní postavení a nemá tak procesní prostředky, jak toto řízení ovlivnit. Mohou proto nastat a v praxi nastávají např. případy, kdy je pojistitelem vyplacena poškozenému jako pojistné plnění menší částka, než jaká je výše soudem přiznaného nároku na náhradu újmy vůči pojištěnému škůdci (srov. KAZDA, P., KAZDOVÁ, K. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 76)“
Autoři dále ke shora uvedené problematice doplňují, že pojistitel není účastníkem adhezního řízení a v tomto řízení se nerozhoduje o jeho právech a povinnostech. Předmětem adhezního řízení je deliktní soukromoprávní závazek k náhradě újmy mezi škůdcem a poškozeným. Plnění pojistitele poskytované poškozenému není plněním z titulu náhrady újmy, neboť osobou povinnou k náhradě újmy zůstává pojištěný (škůdce). Plnění pojistitele je pojistným plněním, které nemá svůj původ v deliktním vztahu mezi škůdcem a poškozeným, ale v pojistném vztahu založeném pojistnou smlouvou uzavřenou mezi pojistitelem a pojistníkem. Již z toho důvodu nemůže být výrok o náhradě škody vyslovený v trestní rozsudku bez dalšího závazný pro pojistitele, neboť pojistitel není účastníkem adhezního řízení a ani subjektem závazku z titulu náhrady újmy, o kterém se v adhezním řízení rozhoduje.